NAROZENÍ
Mladá žena očekávala narození dvojčátek. Jednoho dne, už krátce před porodem, se najednou začaly obě děti mezi sebou dohadovat:
„Věříš v život po porodu?" „Určitě" říká druhé a pokračuje: „Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak." „Blbost!" namítá první: „Žádný život po porodu není! Jak by vůbec mohl vypadat?"
„To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou." „No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou - to je úplně směšné. Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je přece moc krátká."
,,Ba ne!" dál odporuje druhé dítě: „Určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než si myslíme a než na co jsme tady zvyklí."
„Ale nikdo se přece po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí" dál trvá na svém první dítě: „A stejně ten náš život je podivný: ve stísněnosti a temnotě." „No, já přesně nevím" opět přemýšlí druhé dítě: ,jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará."
„Máma? Ty věříš na mámu?" diví se první: „A kde má jako ta máma podle tebe být?"
„No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli!"
„Tomu nevěřím!" trvá na svém první dítě: „Žádnou mámu jsem nikdy nevidělo, takže je jasné, že žádná není!"
„No, ale někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak si zpívá, nebo cítit, jak hřejivou rukou hladí náš svět. Víš," nedá se zviklat druhé dítě: ,Já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom..."
http://babinet.cz/clanek-5821-vanocni-p … -deti.html |
|
|
|
|
|
|
|
|