Existuje tedy živá plynoucí rovnováha naší bytosti s kosmickým okolím. Stejná látková, energetická a informační výměna probíhá také uvnitř naší osobnosti mezi jednotlivými částmi bytosti, tedy mezi duchem, duší a tělem. Tak nemoc není příhoda, která se týká výhradně našich orgánů, nýbrž nemocná je celá osoba. Když jsme nemocní, necítíme se dobře, pociťujeme slabost a trpíme bolestmi. Pocity, city a utrpení nejsou vjemy těla, nýbrž jsou duševní podstaty.
Měl tedy Novalis (Friedrich L. Hardenberg, 1772-1801) pravdu, když před 200 lety řekl „všechny nemoci lze vpravdě nazvat duševními nemocemi“?
Příkoří, odpírání lásky, zklamání, potlačované potřeby, nevyžitá agrese, to vše vyvolává stavy napětí, které často nejsou bezprostředně zpracovány, a jsou proto zatlačeny do nevědomé duševní oblasti.
Takovýto potlačený, zapuzený duševní obsah se pak po kratší či delší době somatizuje, ztělesňuje, posunuje se na tělesnou úroveň a její projevy, a tím vychází navenek.
Nemoci jsou tudíž především smysluplné regulace, které nás upozorňují na hlouběji ležící poruchy, a nabízejí nám tak příležitost ptát se po důvodu nemoci a vědomě zpracovat hluboko uloženou poruchu, která je příčinou nemoci.
Převzato z www.doktorka.cz - alikv. část textu 7.6.2011
Ano, takto na nemoc nahlíží i homeopatie. Žádná nemoc nevzniká sama sebou ale vždy má svojí příčinu a tu je nutno znát, následně lze léčit člověka v jeho nemoci.