Nálada je nadměrně závislá na tělesné hmotnosti a stupni sebekontroly. Zpočátku bývají anorektičky velmi aktivní a živé, s postupující vyhublostí, nebo naopak když jsou donuceny jíst, je jejich nálada pokleslá, depresivní a podrážděná. Častá je sebestřednost a sebelítost. Namísto posílení sebevědomí přibývá nejistoty a úzkostných prožitků. I malé problémy se zdají neřešitelné. Na rostoucí tlak ke změně reagují často přecitlivěle a hystericky. Vzrůstá potřeba úzkostné sebekontroly, která se přenáší z jídla i na jiné oblasti života. Potřeba mít všechno srovnané (pacientky si začínají rovnat svoje věci, nutkavě uklízet...) může být spojena i se zvýšenou aktivitou. Přítomny mohou být známky silné vnitřní tenze. Nemocné dívky často nutkavě uklízí, myjí nádobí, starají se o domácí zvířata, vykrmují ostatní. V myšlenkách se neustále zabývají jídlem, roste nutkání přejídat se a chuť na sladké nebo naopak nechuť k jídlu. Prožitky spojené s jídlem (pocit přejedení, plnosti, nechutenství) mohou být přehnaně dramatické.
- Nemocné se přestávají orientovat ve svých vnitřních pocitech, zejména když jsou vázány na jídlo. Pocity hladu, sytosti nebo chuti ztrácí svoji regulační funkci a nelze se na ně spoléhat.
- Koncentrace pozornosti se zhoršuje, stejně jako pracovní tempo a pohotovost chápat komplexní problémy. Mívají problémy se spánkem, mění se jejich denní a pracovní režim.
- Zhoršuje se celková intelektová výkonnost a schopnost řešit problémy, ztrácí smysl pro humor. Mají sklon k černobílému vidění světa.
- Posiluje se závislost nemocné na jejím okolí, které na její problémy reaguje zvýšenou úzkostí a obavami a neumožňuje jí tak přiměřenou sociální zpětnou vazbu a vyzrávání. Některé anorektičky se adaptují na roli nemocné, chronické pacientky nebo duševně nemocné.
- Snižuje se zájem o okolí (vzrůstá egocentrismus a vztahovačnost), o sex a vše, co se bezprostředně netýká jídla. Ubývá společenských kontaktů, přibývá konfliktů s okolím. Zpravidla vzrůstá zájem o jídlo (anorektičky často sbírají recepty a vaří, někdy chtějí kontrolovat i jídlo a výdaje celé rodiny).Mentální anorexie (Portál, 2010)
Alik. část převzato ze www. doktorka.cz
Anorexie mentální je především záležitost naší mysli, našeho vnímání sebe samé, našeho okolí a okolí k nám, jedná se především o psychickou záležitostí a tak je nutné k léčbě Anorexie přistupovat. Je důležité hledat začátky anorexie, důvod vzniku, její příčinu....atd. Vždy je důležité se zaměřit na celou osobnost daného osoby, kdy anorexie je až druhotná. V homeopatii je léčba bez chemické zátěže. U těžších případů je vhodná psychoterapie a nasazní psychofarmaka. Přesto vždy záleží na každém jedinci, kdy která léčba přichází v úvahu. Spolupráce psychologa a homeopata bývá často úspěšná.